S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Používáním našich stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookie na vašem počítači / zařízení. Nastavení cookies můžete změnit v nastavení vašeho prohlížeče.

ZASÍLÁME OD 1 KS !!!

VŠE SKLADEM !!!

NAD 2 500 Kč

DOPRAVA ZDARMA !!!

 

Hodnocení obchodu na Zboží.cz

Hodnocení obchodu na Zboží.cz


»
Nejběžnější odrůdy bílých vín

 

Aurelius

(0,3 % plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1983

Odrůda vzniklá prací ing. J. Veverky a ing. F. Zatloukala ve Šlechtitelské stanici vinařské v Perné křížením (Neuburské x Ryzlink rýnský).
Je středně bujného růstu, hrozen středně velký s malou, kulatou bobulí žlutozelené barvy, která má tenčí slupku, a proto snadno podléhá napadení plísní šedou. Hnití hroznů se zmírňuje na sušších stanovištích. Odrůda je velmi plodná a hrozny mívají poměrně vysokou cukernatost.
Při pečlivém ošetřování proti působení plísně šedé lze pravidelně docilovat vína s přívlastkem pozdní sběr nebo výběr hroznů. Kvalitní, plné víno má charakter vín Ryzlinku rýnského s intenzivnějšími aromatickými látkami širšího spektra, což vytváří určitou kořenitost, ale snižuje svižnost a eleganci vlastní vínům Ryzlinku rýnského.


Děvín

Zápis do Státní odrůdové knihy 1998

Odrůdu vyšlechtili v KVÚVV Bratislava křížením odrůd (Tramín červený x Veltlínské červenobílé) ing. D. Pospíšilová, CSc. a ing. O. Korpas, CSc.
Vzrůstnost je střední a na suchých půdách ochabuje při větších sklizních. Olistění letorostů je řidší. Odolnost proti mrazu a plísni révové je dobrá, proti padlí a plísni šedé je nižší. Úrody jsou pravidelné, obsah cukrů bývá vyšší a rychle se zvyšuje ke konci zrání. Proto je možné docilovat vína s přívlastkem vyšších stupňů. Jejich kvalita vynikne hlavně v dobrých polohách, kde bývají extraktivní, aromatická a harmonická. Při větší sklizni a nižším stupni vyzrálosti hroznů bývá odchod vína tupý a nahořklý.


Hibernal

Zápis do Státní odrůdové knihy 2004

Bílá moštová odrůda byla vyšlechtěna ve Výzkumném ústavu v Geisenheimu v Německu profesorem Dr. Helmutem Beckerem. Pochází z mezidruhového křížení: Seibel 7053 x Ryzlink rýnský, klon 239 Gm F-2.
Růst je bujný až středně bujný, olistění je středně husté, letorosty polovzpřímené. Hrozen je středně velký, hustý s malými až středními, kulatými bobulemi, jejichž slupka je tlustá a šedorůžově zbarvená.Proti napadení plísní révovou a padlím révovým je odrůda odolná, proti plísni šedé středně odolná až odolná. Proti poškození zimními i jarními mrazy je odrůda odolná. Vzhledem k pozdnímu dozrávání hroznů vyžaduje prvotřídní polohy. Nároky na půdu nejsou vysoké.Sklizně jsou pravidelné, středně vysoké.

Víno je plné a extraktivní, s jemnou vůní, vysoce kvalitní, s kyselinou typu Ryzlinku rýnského.


Chardonnay

(4 % plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1987
Odrůda pochází z Burgundska a pravděpodobně vznikla samovolným křížením (Pinot noir x Heunisch), jak bylo zjištěno genovou analýzou.
Původně se předpokládalo, že to je mutace Rulandského bílého (Pinot blanc), a proto se ve Francii označovala jako Pinot Chardonnay nebo Gamay blanc. V rakouském Štýrsku jako Morillon a v Německu a Alsasku jako Weißer Clevner. U nás se od nepaměti pěstovala ve smíšených výsadbách s Rulandským bílým. V současné době patří mezi módní bílé odrůdy a poskytuje nepochybně spolu se Sauvignonem a Ryzlinkem rýnským nejkvalitnější bílá vína na světě. Chardonnay je rozšířenou odrůdou po celé západní i východní Evropě.
Výraz vína se mění podle klimatických a půdních podmínek. V chladnějších klimazónách bývají sice vína plná, ale úzká a často mívají ocelovou kyselinu, na těžkých půdách minerální charakter a někdy zelené tóny ve vůni. K optimální zralosti takových vín dochází až po 8–10 létech. V chladnějších podmínkách je důležité volit jen ty nejlepší polohy, snížit sklizně, sklízet v pozdních termínech a volit vhodné klony. Takový typ vína bývá často využíván pro výrobu šumivých vín. Při usměrněné sklizni voní pak Chardonnay po zelených jablkách a při stárnutí přicházejí vůně akátů a hrušek, citronů a grapefruitů, medu a nakonec lískových oříšků.


Irsai Oliver

(0,5 % plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1975

Raně zrající moštová i stolní odrůda s muškátovou vůní bobulí i vína. Vyšlechtil ji Kocis Pál v Maďarsku v Kecskemétu.
Letorosty zaujímají rozkleslou polohu a jsou řídce olistěné menšími listy. Hrozny jsou střední až velké, rozvětvené, bobule žluté s pevnou slupkou a příjemnou muškátově-kořenitou chutí. Obsah kyselin je nízký. Mrazuodolnost je nízká a při dozrávání poškozují hrozny vosy a ptáci.
Víno se prozradí muškátově-kořenitou vůní a nízkým obsahem kyselin. Velmi často se využívá do směsí s víny kyselejšími, nejvhodnější je směs s Ryzlinkem vlašským. Často nalézá uplatnění při výrobě burčáků. Jako čisté odrůdové víno rychle stárne.


Kerner

(0,14 % plochy vinic ČR)
Zápis do Státní odrůdové knihy 2001

Odrůda byla vyšlechtěna ve Státním výukovém a výzkumném ústavu ve Weinsbergu ve Württembersku v Německu A. Heroldem v roce 1929 křížením odrůd Trolínské x Ryzlink rýnský. V roce 1969 byl Kerner klasifikován do všech německých vinařských oblastí a byla mu udělena ochranná autorská práva. Odrůda je pojmenována po A. Kernerovi, lékaři a básníku z Weinsbergu, který svým pacientům doporučoval sklenku vína jako nejlepší přírodní léčebný prostředek.
List je středně velký, tmavozelený s hrubým povrchem. Hrozen je středně velký, křídlatý, středně hustý. Bobule kulatá, žlutozelená, s hnědavým líčkem. Slupka je tuhá, chuť šťavnatě hutná, sladká, s ryzlinkově-muškátovou vůní, velmi příjemná. Réví vyzrává brzo a velmi dobře. Na vápenitých půdách netrpí žloutenkou. Mrazuodolnost je velmi dobrá, odolnost proti plísni révové je dobrá, proti padlí a plísni šedé nižší. Letorosty vytvářejí dlouhé fazochy, které je nutné ve spodní polovině letorostů vylamovat, aby se keře příliš nezahustily. Plodnost je pravidelná a cukernatost moštů je velmi dobrá. Při odpovídajícím způsobu pěstování keřů se dá každoročně docilovat víno s přívlastkem.
Víno je zelenožluté až slámově žluté, má svěží aromatické látky, které připomínají koncentrovanější vůni Ryzlinku rýnského, případně i s muškátovými tóny. Tělo vína je plné a při reduktivní technologii se dociluje svěží až řízný typ plného, elegantního a pro běžného konzumenta přitažlivého vína. Jeho předností je dobrá jakost vína i v horších ročnících. Do příliš suchých podmínek se nehodí. Jeho vína tam bývají široká a hořknou, tak jako při oxidativním školení. Ze všech novošlechtění jsou vína Kerneru nejpodobnější Ryzlinku rýnskému, a tak jako u něj lze docilovat vysokou jakost výběrů i bobulových výběrů.
Ve Státní odrůdové knize České republiky je odrůda Kerner zapsána od roku 2001. Roku 2010 byla pěstována na 31 hektarech, malé plochy vinic jsou v Dubňanech, Moravské Nové Vsi a v Mikulově, roku 2007 tvořila odrůda 0,14 % plochy vinic ČR.

Malverina

Zápis do Státní odrůdové knihy 2001

Byla vyšlechtěna skupinou šlechtitelů Resistantu, dnes Vinselektu, v genobankách v Lednici, Břeclavi a Perné složitým křížením mezi odrůdami Veltlínské červené rané, Merlot a dalšími interspecifickými kultivary. Tím bylo dosaženo zvýšené odolnosti proti houbovým chorobám, a tudíž vhodnosti pro ekologické vinohradnictví s omezeným použitím chemikálií na ochranu révy.
Je středního růstu, se středně hustým olistěním letorostů. Vyžaduje dobré polohy a živné, hlinité, vlhčí půdy. Středně velké až velké hrozny zrají v pozdních termínech. Bobule hroznů jsou malé, kulaté a mají šedočervenavou slupku. Výnosy hroznů jsou velmi dobré a pravidelné. K odpovídající jakosti hroznů nutno volit snížené zatížení keřů plodnými očky.
Víno je podle velikosti sklizně středně plné až plné, obsah kyselin je středně vysoký. V mladých, reduktivně školených vínech vynikají primární tóny aromatických látek. Při stárnutí se víno poměrně rychle zaplňuje a nastupuje typický skořicový buket. Ve starších vínech z dobrých ročníků se objevuje chlebovina. Víno je zvláště vhodné do různých cuvée, která zaplňuje.


Müller Thurgau

(11,2 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Odrůda má ve Švýcarsku název Riesling x Silvaner podle domněle provedeného křížení mezi těmito odrůdami, které uskutečnil prof. Herrmann Müller, původem ze švýcarského kantonu Thurgau, v roce 1882 ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu v Geisenheimu v Německu, kde tehdy vyučoval botaniku. I další synonymum Rivaner, pocházející ze Slovinska, se opírá o domnělé křížení. V současné době dokázal dr. F. Regner z Vinařské školy v Klosterneuburgu pomocí genové analýzy, že se ve skutečnosti jedná o křížení Ryzlink rýnský x Madlenka královská. Odrůda se rozšířila po všech severnějších vinařských oblastech Evropy i do zámoří.
Keře jsou středně bujného růstu, mají pětilaločné listy s hlubokými výřezy a řidší olistění. Plodnost je vysoká a pravidelná, mrazuodolnost nízká a též odolnost proti houbovým chorobám je nízká. Náročnost na polohy není vysoká, půdy potřebuje hluboké a živné.
Vysokou jakost vína poskytuje jen při sklizni úměrné stanovištním podmínkám. Z vysokých sklizní, které se dají snadno docílit, je víno řídké a hořké. Vcelku se dá konstatovat, že za optimálních podmínek je víno světlé barvy se zelenožlutým odstínem. Ve vůni se ozývají tóny muškátu spolu s dalšími ovocnými odstíny v závislosti na výšce sklizně, na počasí daného ročníku a na reduktivnosti školení vína. Mohou to být vůně nezrale travnaté, citronově muškátové, angreštové či černorybízové. Správně zvládnutou technologií by se mělo vytvořit víno blízké všeobecné představě v tom smyslu, že se jedná o víno, které je nejlépe pít jako mladé, svěží, pobízející ke konzumu na základě nižšího obsahu alkoholu, dostatečně výrazného, ale ostatním látkám přiměřeného obsahu kyselin, s užšími tóny muškátově ovocných vůní a s hladkým odchodem, který vyvolává dojem šťavnatosti a pobízí k dalšímu doušku.


Muškát moravský

(2 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1987

Vzhledem k tomu, že pro naše vinařské oblasti nebyla žádná dostatečně vhodná odrůda s muškátovým aroma ve víně, pokusil se ing. V. Křivánek ve Šlechtitelské stanici v Polešovicích zaplnit tuto mezeru křížením odrůd Muškát Ottonel x Prachttraube a jeho záměr se podařil. Muškát moravský se brzy stal nejrozšířenějším novošlechtěním u nás.
Odrůda je bujného růstu, má středně velký list a její hrozen je střední až velký. Bobule je středně velká, kulatá, zelenožlutá, s výrazným muškátovým aroma. Zrání bobulí je rané. Je to odrůda vhodná do hlinitých půd, kde dává plnější vína. Obsah kyselin je nižší, a proto je nutné pro výrobu suchých vín sklízet hrozny zavčas, aby vína nebyla plochá. Tam, kde je možné hrozny ochránit před ptactvem, vosami a plísní šedou, je možné docílit zajímavá výběrová vína. Od roku 2010 se z něj může vyrábět také „Svatomartinské víno“.
Zpracování hroznů na kvalitní víno s muškátovou vůní je náročné na umění vinaře jak ve vinici, tak ve sklepě. Jedině vína dostatečně reduktivní povahy a s příjemným obsahem kyselin mají šanci na přízeň konzumenta. Při nevhodných manipulacích jsou tenká, plochá, s nepříjemnými tóny mléčné kyseliny.


Muškát Ottonel

(0,3 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1952

Odrůda francouzského původu, kterou vypěstoval ze semene Robert Moreau v Angers a je pravděpodobným křížencem odrůd Chrupka bílá a Muškát žlutý. Je středního až slabšího růstu. Hodí se jen do živných půd s nízkým obsahem vápna, neboť vápno nesnáší. V suchých půdách roste příliš slabě. Mrazuodolnost je dobrá, ale je náchylný na sprchávání květenství, k němuž dochází při nepříznivém počasí nebo vlivem použití měďnatých preparátů na ochranu proti plísni révové.
Nesnadné pěstování a nejisté výnosy zatlačily tuto odrůdu do pozadí, přestože dává velmi jemná muškátová vína a hlavně velmi příjemný tón muškátové vůně a chuti. Vína mohou být plná a harmonická, pokud mají příznivý obsah kyselin a jsou reduktivně vyškolena. Ale často se setkáváme s víny přívlastkovými z přezrálých hroznů, která postrádají úměrné množství kyselin, jsou široká, mrtvá, s vyššími barevnými odstíny a s hořkým odchodem. K dosažení vysoké jakosti vína musí mít producent dostatečné technologické zkušenosti s touto odrůdou. Podle zkušeností z Rumunska (Murfatlar) nebo z Rakouska (Burgenland) je možné vytvořit z přezrálých hroznů této odrůdy vynikající přírodní dezertní vína.
Hrozen je atraktivní a bobule nesmírně jemné muškátové chuti přímo přitahují milovníky aromatických stolních hroznů.


Neuburské

(2,3 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Pochází z Rakouska, kde se pěstuje pod názvem Neuburger a o jeho vzniku se vypráví, že réví této odrůdy bylo v šedesátých létech 19. století vyplaveno Dunajem na břeh u Oberarnsdorfu v oblasti Wachau. Réví nalezli vinaři Ch. Ferstl a F. Marchendl a vysadili v obci Arnsdorf do svých vinic a v roce 1872 vyrobili z první sklizně překvapivě dobré víno. Podle současných poznatků genové analýzy se jedná o nahodilého křížence mezi odrůdami Veltlínské červené a Sylvánské zelené.Je to odrůda bujného růstu, s málo dělenými listy. Má hrozny malé až střední, kompaktní a s kulatými žlutozelenými bobulemi, které nesou na tlusté slupce tmavé tečkování. Dužnina je slizká, velmi příjemné chuti, a proto hrozny lákají k přímému konzumu. Mrazuodolnost i odolnost proti houbovým chorobám je nízká. Zrání hroznů je středně pozdní.
Neuburské bývalo na Moravě více rozšířeno a do značné míry potlačilo dříve nejvíce rozšířené Sylvánské zelené. Hlavní příčinou jeho rozšiřování byla vhodnost do sušších, prudce svahovitých poloh. Je náchylnější na sprchávání květenství, ale tomu se dá zabránit štěpováním na slaběji rostoucí podnože a snížením dávek dusíkatých hnojiv.
Vína Neuburského mají žlutou a u vyšších predikátů zlatožlutou barvu. Mladé Neuburské má jemné aroma připomínající ořechy a kvalita mladého vína bývá průměrná. Vyšší a zajímavější kvality se dosahuje ležením vína na láhvi. Víno se ležením zaplňuje a přibývá buketních látek červeného ovoce, zvyšuje se viskozita vína a vzrůstá sametový dojem v ústech. Dochuť vína je harmonická, neutrální a dlouhá. Z průměrného mladého vína se stává často přitažlivé, láhvově zralé víno neutrálního typu


Pálava

1 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1977

Odrůda byla vyšlechtěna ing. J. Veverkou ve Šlechtitelské stanici ve Velkých Pavlovicích a později v Perné křížením odrůd Tramín červený x Müller Thurgau.
Její růst je středně bujný, listy střední velikosti jsou pětilaločné, olistění hustší. Hrozny jsou kónické, mírně křídlaté, šedočervené bobule mají poněkud oválný tvar a tuhou slupku. Chuť bobulí je tramínově kořenitá. Jejich zrání je středně pozdní. Mrazuodolnost je střední, odolnost proti houbovým chorobám nižší. Vyžaduje vlhčí, živné půdy v dobrých polohách.
Pálava plodí pravidelně a sklizně jsou vyšší než u Tramínu. Hrozny dosahují velmi dobrou cukernatost a je možné získávat přívlastková vína vyšších stupňů.
Charakter vína je podobný vínům Tramínu, ale kořenitá plnost bývá nižší. Aromatické látky typu Tramínu jsou obohaceny o vanilkové tóny. Vzhledem k poněkud vyššímu obsahu kyselin než má Tramín, mívají vína Pálavy jemnější harmonii a jsou pro mnohé konzumenty přitažlivější.


Rulandské bílé

Synonymum: Pinot blanc
(5 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Název Rulandské je anachronismus, který vznikl nepochopením a z neznalosti ampelografických realit v roce 1993, kdy bylo Burgundské bílé přejmenováno na Rulandské bílé. Ve skutečnosti se jedná o francouzskou odrůdu Pinot blanc, pocházející z Burgundska, která nese ve většině vinařských oblastí svůj původní název nebo jemu podobný jako v Itálii Pinot bianco. Jen v Německu a Rakousku to je Weißer Burgunder a v Maďarsku Fehér burgundi. Původní český název je Roučí bílé. Odrůda vznikla jako pupenová mutace z odrůdy Pinot noir, která má modré hrozny.
Pinot blanc je odrůda středního růstu, s hustěji olistěnými letorosty a tří- až pětilaločnými listy. Její hrozen je malý až střední, válcovitý, hustý. Bobule malé, kulaté, někdy poněkud oválné, s tenkou slupkou a řídkou dužninou. Chuť je sladkokyselá. Dřevo letorostů vyzrává dobře a mrazuodolnost je dobrá. Odolnost proti houbovým chorobám je střední, ale proti plísni šedé nízká. Zrání hroznů je pozdní, a proto vyžaduje výborné polohy. Nejlepší kvality vín se dosahuje na vápenitých půdách. Sklizně jsou pravidelné a dobré. Poměrně často se docilují predikátní vína vyšších stupňů.
Na půdním složení a vinařské oblasti závisí celkový projev vína. Ale na celém světě patří vína odrůdy Pinot blanc mezi klasická bílá vína. K tomu, aby byly splněny předpoklady pro takové ocenění, nesmějí být výnosy příliš vysoké a vyzrálost hroznů alespoň kolem kvality pozdního sběru. Při nadměrném výnosu a nedozrálých hroznech jsou vína hrubá, tvrdá, prázdná a žádným ležením se nezlepší. Při odpovídajících podmínkách jsou vína elegantní, harmonická, plná a bohatá extraktivními látkami. Přitom nikdy nepůsobí těžkopádně. Jejich kyselina je zralá, což zvyšuje přitažlivost a při řízeném kvašení se v nich zachovají i jemné květinové vůně. Ležením se taková vína ještě více zaplňují a získávají na viskozitě, jejich barevné tóny se zvýrazní a původní svěží aroma se mění na vůni hrušek, červeného ovoce nebo i lískových oříšků. Pinot blanc je vhodný pro tvorbu výběrů a bobulových i botrytických výběrů. Ale je to současně výborná surovina pro šumivá vína.


Rulandské šedé

Synonymum: Pinot gris
(3,7 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Původní francouzský název Pinot gris, v Itálii Pinot grigio, v Německu Ruländer podle obchodníka vínem J. S. Rulanda, který rozšiřoval odrůdu ve Falci. Někdy se v Německu setkáváme s označením suchých vín jako Grauburgunder a vín se zbytkem cukru jako Ruländer. V Maďarsku Szürkebarát (šedý mnich) podle mnichů cisterciáků, kteří na přání císaře Karla IV. vysadili odrůdu u Balatonu. Tokayer v Alsasku. Původní český název Roučí šedé.
Pinot gris vznikl mutací z Pinot noir a je rozšířen po celém světě. Růst i olistění jsou střední, list málo dělený, dřevo vyzrává dobře. Mrazuodolnost je dobrá, odolnost proti houbovým chorobám je též dobrá, jen plíseň šedá napadá kulaté bobule s jemnou, šedomodrou slupkou častěji. Plná vína dává na hlinitých půdách, ale jako jedna z mála bílých odrůd dává plná vína i na půdách štěrkovitých a písčitých, jsou-li keře udržovány při dostatečně bujném růstu. Pro pravidelné a dobré sklizně je bezpodmínečně nutné vysazovat dobře prošlechtěný materiál uznaných klonů. Neselektovaný materiál je náchylný na sprchávání a střídavou plodnost.
Pinot gris je odrůda, od jejichž vín se očekává plnost, hebkost, vysoký extrakt, pomerančové tóny ve vůni spojené s dojmy medovosti. K dosažení typičnosti je nutná vyzrálost alespoň na stupeň pozdního sběru a výše. Pak se objevuje ve vínech i vyšší obsah alkoholu a glycerolu, čímž se do jisté míry imituje sladký vjem, který spolu se skutečným zbytkem cukru vyrovnává převahu alkoholu nad kyselinami, jejichž obsah je nutné při vinifikaci bedlivě hlídat, podobně jako barevný tón vín, který může při nedostatečně rychlém zpracování šedomodrých hroznů vystřelit až do růžova.
Výběry a bobulové výběry lze při dostatečném obsahu kyselin zařadit mezi bílá vína nejvyšší jakosti za předpokladu dostatečně vysokého extraktu. Naproti tomu přišli Italové s myšlenkou dobýt některé evropské trhy lehkým, svěžím a jemně aromatickým Pinot grigio z vysokých sklizní v oblasti Veneto a uspěli excelentně zejména v Německu u mladých lidí.


Ryzlink rýnský

Synonymum: Rheinriesling, Riesling
(7 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Pěstování Ryzlinku rýnského se dá doložit v Německu od roku 1435. Odrůda však nebyla příliš oblíbena a pěstovala se jen ve směsi s jinými odrůdami, kdy nemohly vyniknout její jedinečné vlastnosti hlavně proto, že hrozny této pozdní odrůdy bývaly sklízeny spolu s ostatními příliš brzy. Teprve v 18. století se poznala vysoká hodnota této odrůdy a přišlo se na to náhodně, když v roce 1775 přivezl kurýr do benediktinského kláštera v Johannisbergu v Porýní s velkým zpožděním povolení ke sběru hroznů od převora benediktinského řádu, který sídlil ve Fuldě. Mniši v Porýní čekali trpělivě na povolení, přestože již velká část hroznů byla napadena ušlechtilou plísní. Při sklizni zpracovali zdravé hrozny odděleně od hroznů nahnilých. Jaké bylo jejich překvapení, když z hroznů napadených ušlechtilou plísní byl ten nejlepší Ryzlink, jaký do té doby nikdo ještě nepil.
Současné genetické studie ukazují, že Ryzlink rýnský je pravděpodobně nahodilým křížencem mezi odrůdou Heunisch a semenáčem Tramínu. Dnes se Ryzlink rýnský pěstuje po celém světě a je zařazován mezi nejkvalitnější odrůdy pro bílá vína. Nejvíce jsou ceněny vyšší stupně vín predikátních.

Jeho synonyma: Rheinriesling nebo jen Riesling v Německu, Petit Riesling ve Francii, Rajnaj Rizling v Maďarsku, Graševina v Chorvatsku, White Riesling v USA, u nás kdysi Starosvětské.
Letorosty jsou vzpřímené, středního až bujného růstu. Listy středně velké s vrásčitým povrchem. Dřevo vyzrává brzy a velmi dobře. Hrozen je malý až střední, s malou, kulatou bobulí zelenožluté barvy. Slupka je pevná, dužnina jemně aromatická.
Mrazuodolnost je velmi dobrá, odolnost proti houbovým chorobám dobrá. Třapinu napadá plíseň šedá často před úplnou zralostí a hrozny pak padají na zem. Na plně vyzrálých bobulích se objevuje ušlechtilá plíseň hlavně v polohách, kde jsou časté podzimní mlhy. Ryzlink rýnský vyžaduje výborné jižní viniční polohy, nejlépe svažité. Vysoké jakosti vína se dociluje hlavně na záhřevných, méně zvětralých prvohorních půdách s vyšším podílem skeletu nebo na půdách břidličnatých. Na těžkých půdách bývají vína širší, méně charakteristická, postrádající ovocnost a svěžest. Plodnost je dobrá a pravidelná, hrozny se sklízejí velmi pozdě, koncem října a v listopadu a jsou vhodné pro ledová vína.
Vína Ryzlinku rýnského mají zelenožlutou barvu a s přibývající zralostí se objevují zlatavé odstíny, u bobulových výběrů až jantarové.
Jeho vína vynikají širokou škálou vůní podle půdního typu a ročníku. Vůně mohou být ovocné – broskev, nezralé jablko, citronová kůra, kdoule a u měkčích vín i meruňka, ananas. Mohou být i kořenité, minerální, zemité i kouřové. Při zrání vína se objevuje med, marcipán, mandle a hrozinky. Z příliš horkých lokalit může zavánět petrolejem a kerosinem, to když je většina bobulí sluncem opálena do hnědava.


Ryzlink vlašský

Synonymum: Welschriesling
(8,5 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Původ je zatím neznámý a k Ryzlinku rýnskému nemá žádný příbuzenský vztah. Je nejvíce rozšířen v jihovýchodní Evropě, v severní Itálii, Maďarsku, Slovensku, Rakousku a u nás. V Rakousku je nazýván Welschriesling, Olaszrizling v Maďarsku, Laški rizling a Rizling italijanski na Balkáně, Riesling italico v Itálii.

Růst je střední, list středně velký s ostrým zoubkováním okrajů, většinou méně dělený, světlejší barvy. Dřevo vyzrává velmi dobře a borka má žlutavou barvu. Hrozen je válcovitý, na dlouhé stopce, někdy s přívěsným hrozínkem. Bobule je malá, kulatá, žlutozelená, s černou tečkou na vrcholu. Slupka je slabá a pevná, obsah řídce šťavnatý s pronikavou kyselinou. Mrazuodolnost je velmi dobrá, odolnost proti houbovým chorobám střední. Trpí vadnutím třapiny.
Zrání hroznů je velmi pozdní.
Vína se vyznačují vyšším obsahem kyselin, při větší vyzrálosti hroznů a nižší sklizni jsou svěže pikantní a ve vyšších stupních přívlastkových vín působí příjemným zralým dojmem, tvoříce harmonii se zbytkovým cukrem. Vína Ryzlinku vlašského zachycují celou kvalitativní škálu bílých vín počínaje lehkými a prostými, tvrdými víny stolními ke svačinám s uzeninou, která přinášejí osvěžení při namáhavé manuální práci; přes svěží vína jakostní, z nichž zavoní rybíz či angrešt a na vápenité půdě kytice lučního kvítí; až po delikátní, medově vyzrálá vína výběrů s příchutí hrozinek, podbarvená citronovými tóny jemné botrytidy.


Sauvignon

Synonymum: Sauvignon blanc
(5 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1952

Pravděpodobně pochází z francouzského regionu Bordeaux nebo z oblastí na Loiře. Nové genetické poznatky ukazují na to, že vznikl asi ze samovolného křížení mezi odrůdami Chenin blanc x Tramín. Francouzský název je Sauvignon blanc nebo Sauvignon jaune a je nutné ho dobře odlišovat od méněcenné odrůdy s velkým hroznem Sauvignon vert čili Sauvignonasse. Tu a tam se ještě vyskytuje mutace šedá Sauvignon gris s vyšší cukernatostí a s méně pronikavým aromatem a mutace růžová Sauvignon rosé, která je méně zajímavá. Německé synonymum je Muskat-Sylvaner a někdy v Rakousku užívané Feigentraube, které se kdysi užívalo i u nás – Fíkový hrozen. Pod tímto pojmenováním ho k nám pravděpodobně zanesli Habáni.
Když byl francouzský král Jindřich IV. Navarrský (1553–1610) kojencem, tišil pláč dítěte jeho dědeček tím, že mu potíral rty rozetřeným česnekem a máčel mu je vínem Sauvignonu. V dospělosti se stal král velkým vyznavačem francouzských vín, jmenovitě Sauvignonu.
Odrůda má bujný růst, hustě olistěné letorosty s četnými zálistky a menší, světle zelený, na okrajích zvlněný list. Hrozny jsou malé, válcovité, hustě osazené menšími, zelenožlutými bobulemi s tlustší slupkou a výrazně aromatickou dužninou. Zrání hroznů je středně pozdní až pozdní. Mrazuodolnost i odolnost vůči houbovým chorobám jsou nižší, plíseň šedá napadá bobule i třapinu často.
Sauvignon vyžaduje velmi dobré svahové polohy s chudšími, nejlépe štěrkovitými půdami. Na úrodných půdách roste příliš bujně. Vyšší půdní a vzdušná vlhkost ovlivňuje příznivě vznik aromatických látek.
V závislosti na ročníku, na stanovišti, na době sběru a na technologii tvorby vína se vyvíjejí různé typy vína. V méně příznivých ročnících, v severnějších oblastech a při vyšší vlhkosti vznikají travnaté, kopřivové, paprikové tóny ve vůni i chuti. Při vyšším slunečním svitu a lepší vyzrálosti hroznů se začínají objevovat ovocné tóny. Napřed černorybízové, angreštové, kiwi se zábleskem citronu, pak u měkčích a kulatějších vín broskve, nektarinky a meloun. U sladkých výběrů meruňka, pomeranče, ananas i marcipán.


Sylvánské zelené

Synonymum: Sylvánské, Grüner Silvaner
(0,6 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Kdysi bylo Sylvánské zelené nejrozšířenější odrůdou na Moravě, a proto se mu říkalo lidově „Morávka“. Z výsadeb bylo vytlačeno Neuburským, které stihl stejný osud, když se objevila odrůda Müller Thurgau. Grüner Silvaner neboli Grüner Zierfandl je rakouské označení, odkud tato odrůda pochází, jak ukazují genetické rozbory, neboť vznikla samovolným zkřížením mezi odrůdami Rakouské bílé a Tramín. Na rakouský původ ukazuje i starší německé označení Oesterreicher.
Je to odrůda slabšího růstu, bohatě plodící, která má hustší olistění. Dřevo vyzrává pomalu, a proto je mrazuodolnost nižší, odolnost proti houbovým chorobám není vysoká, plísni šedé vzdoruje lépe. Hrozny jsou středně velké, kompaktní se středně velkou bobulí zelené barvy. Dužnina je slizká, velmi příjemné chuti, a proto dříve sloužilo Sylvánské jako nenáročný stolní hrozen. Hrozny zrají středně pozdě.
Vyžaduje dobré polohy a živné půdy.
Víno je neutrální a při nižší sklizni mírně kořenité chuti bez zvláštních aromatických látek. Při vyšší vyzrálosti hroznů dává predikátní vína, která zráním na láhvi nabývají na olejovitosti, hladkosti a vláčné harmonii.


Tramín červený

Synonymum: Tramín, Gewürztraminer
(3 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

Tramín stojí geneticky velmi blízko k volně rostoucí lesní révě, z níž mohl vzniknout nahodilým křížením s některou dávnou kulturní odrůdou pěstovanou Římany. Německá synonyma: Roter Traminer, Gewürztraminer (= Tramín kořenný) nebo jen Traminer. Ve Francii Savagnin rosé nebo Gentil rosé, v Maďarsku Piros Tramini, na Balkáně Traminac crveni nebo Traminac mirisavi. Není žádného rozdílu mezi Tramínem červeným a Tramínem kořenným, jak se dříve předpokládalo.
Odrůda je středního až bujného růstu, letorosty jsou hustě olistěné tmavě zelenými, okrouhlými a málo dělenými listy, které mají povrch silně krabatý. Hrozny jsou malé, krátce kónické, s malými, mírně oválnými bobulemi, které mají velmi tlustou slupku, v níž je uloženo mnoho kořenitých, aromatických látek. Barva slupky je červená až šedočervená. Vyskytují se mutace se zelenožlutou slupkou bobulí (Tramín bílý, pěstovaný u nás hojně ve středověku v Čechách pod názvem Brynšt nebo dosud ve Francii v oblasti Jura a Arbois k výrobě žlutých vín pod jménem Savagnin) nebo i se slupkou zlatožlutou (Tramín zlatý, či muškátový, Savagnin blanc musqué).
Dřevo Tramínu vyzrává velmi dobře a mrazuodolnost je vysoká. Odolnost proti houbovým chorobám je dobrá. Odrůda je náročná na výborné polohy a vyžaduje hluboké, živné půdy. Při deštivém počasí v době kvetení snadno sprchává. Zrání hroznů je střední až pozdní a dosahuje se vysoká koncentrace cukru v bobulích, ale kyseliny mohou až příliš poklesnout. Proto se v některých oblastech přistupuje k dělené sklizni a část hroznů se sklidí v dřívějším termínu, aby se kyseliny zachovaly a obě vína se pak spojí.
Vína Tramínu mají intenzivnější barvu než většina ostatních bílých vín – jsou zelenožlutá až zlatožlutá. Pro víno Tramínu je příznačná bohatost omamující vůně a kořenitosti, které jsou u vyšších stupňů predikátních vín podbarveny sladce medovými tóny hrozinek.


Veltlínské červené rané

Synonymum: Malvasier, Malvasia
(1,7 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1952

Genetické studie ukazují, že se na vzniku podílelo Sylvánské zelené a Veltlínské červené, podobně jako tomu bylo u Neuburského, takže jsou tyto dvě odrůdy blízce příbuzné. Je prakticky rozšířeno jen u nás a v Dolním Rakousku, kde se nazývá Frühroter Veltliner či Malvasier.
Růst je bujný a dřevo vyzrává špatně, mrazuodolnost je nízká, odolnost proti všem houbovým chorobám je též nízká. Listy jsou větší, pětilaločné a hlouběji dělené. Barva listů je světlá. Hrozen je velký, křídlatý, hustý. Bobule střední, kulatá, světle červená, neutrální chuti, s nízkým obsahem kyselin.
Nízko položené pozemky jsou pro tuto odrůdu nevhodné, na orientaci pozemku je nenáročné. Vyžaduje málo úrodné, štěrkovité půdy. Na dobrých půdách roste příliš bujně a málo plodí. Odrůda postupně mizí z našich vinic a je nahrazována cennějšími.
Víno je zlatožluté barvy, neutrální vůně, plné a s nízkým obsahem kyselin. Při vyšší cukernatosti moštů se objevují i medové tóny.


Veltlínské zelené

Synonymum: Grüner Veltliner
(11 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941

S velkou pravděpodobností pochází z Rakouska, jak nasvědčuje kdysi užívaný název „Mouhartsrebe“ podle vrchoviny Manhartsberg. Rakouský název Grüner Veltliner se užívá až od 18. století. Před tím se hlavně užívalo pojmenování Grüner Muskateller nebo Weißgipfler. I na Moravě bylo dříve užíváno názvu Bělošpičák nebo Muškatel. Jedním z rodičů je pravděpodobně Tramín. Odrůda se pěstuje také v Maďarsku – Zöldveltelini – a na Balkáně – Veltlinac zleni.
Růst je střední až bujný, dřevo vyzrává dobře, olistění je středně husté, list střední, pětilaločný, hluboce dělený. Hrozen velký, křídlatý, hustý. Bobule střední, kulaté, zelenožluté. Slupka středně silná, dužnina šťavnatá, chuť kořenitá, někdy až jemně muškátová. Odolnost proti mrazu dobrá, proti houbovým chorobám střední až nižší. Zrání hroznů je pozdní, a proto vyžaduje výborné polohy. Vhodné jsou hlubší hlinité nebo sprašové půdy.
Víno má zelenožlutou barvu a jako mladé voní svěžestí, pepřnatostí a někdy i lehkou vůní doutníku. Z vinic na hlinitých půdách se objevuje vůně lipového květu, na půdách prvohorních hořkomandlová, na spraších kořenitá. Při zrání na láhvích se nejprve objevují zesílené kořenitě pepřnaté tóny, které posléze zanikají a nejvíce kraluje mandlová chuť zjemněná u predikátních vín vyšších stupňů sametovou plností.

Y2E3NW